1. Chyby, které vzniknou ještě před zahradou: dům a stavba
Špatné osazení domu do terénu
Spousta problémů, které pak „řeší zahradník“, vůbec nevzniká na zahradě, ale na papíře u architekta. Typicky u osazení domu do terénu.
Setkáváme se s tím, že z obýváku vedou krásné velké prosklené dveře na zahradu – jenže podlaha je metr a půl nad terénem. Na papíře to vypadá hezky, v realitě to znamená složité terasy, vysoké schody, nebo nepřirozené náspy. Často to už nejde opravdově „zachránit“ zahradou, jen se to hasí kompromisy.
Podobně prudké příjezdy a příchody. Na vizualizaci vypadají dramaticky, ale v zimě po nich autem sotva vyjedete – a pěšky je to spíš sportovní výkon než pohodlný vstup domů.

Retenční nádrže a technika uprostřed zahrady
Další klasika: retenční nádrž nebo jiná technologie uprostřed budoucí trávníkové plochy. Na plánku malý kroužek, v realitě velký poklop přesně v místě, kde by člověk intuitivně chtěl mít klidnou, čistou plochu.
Zahradník pak dostane zadání „nějak to zamaskujte“. Někdy to jde, často ale ne tak, aby to nepůsobilo násilně.

Chyby během stavby: průchodky, suť, stromy
Během stavby se dá nadělat obrovské množství škod, které se projeví klidně až za několik let:

• Chybějící průchodky pro vodu a elektřinu – není kudy protáhnout kabeláž pro osvětlení, závlahu, zásuvku, zahradní sprchu. Řeší se to pak vrtáním, sekáním, bouráním hotových povrchů.
• Suť a beton zakopané kolem domu – zbytky betonu, kusy cihel, odpad ze stavby zahrabaný v okolí domu vytvoří pod povrchem nepropustné vrstvy. Voda nevsakuje, kořeny nemají kam růst a rostliny tam prostě nefungují.
• Poškození stávajících stromů – jízda techniky pod korunami, výkopy v kořenové zóně, skladování materiálu u kmene. Strom to někdy „drží zuby nehty“ pár let, ale pak se zvolna sesype, začne chřadnout a odumře. A majitel nechápe proč.

U krásných starých stromů na pozemku je ideální je už na začátku fyzicky oplotit a říct stavební firmě: „Sem se nejezdí, tady se nic neskladuje, tady se nekope.“
Co se děje pod korunou, rozhoduje o tom, jestli ten strom zůstane součástí vaší budoucí zahrady, nebo ne.

2. Chyby v projektu zahrady: když hezký obrázek nestačí
Nejdražší ateliér ≠ nejlepší zahrada
Častý omyl: „Když zaplatím hodně peněz za projekt, mám jistotu kvality.“
Nemusí to tak být. Viděli jsme velmi drahé projekty, které:

• ignorovaly inženýrské sítě a ochranná pásma,
• byly technicky neproveditelné,
• navrhovaly prvky zcela mimo rozpočet klienta.

Mnohem důležitější než cena je, jestli má projektant realizace podle svých návrhů a jestli se v těch zahradách dá dobře žít.
Ideálně si najděte někoho, kdo:

• pracuje ve vašem regionu,
• má za sebou zahrady, které můžete navštívit,
• zná místní půdy, klima a realitu staveb.

Projekt, který nerespektuje sítě a realitu
Jedna z nejhorších chyb: nakreslit zeď, jezírko nebo pergolu přímo nad plynem, kanalizací nebo jinou sítí. Nebo do ochranného pásma, kde nic stát nesmí.
Pak nastává komedie (spíš tragikomedie): projekt nejde zrealizovat, nebo se musí předělávat za pochodu. To vše draze a ve stresu.

Exotické druhy, špatné stanoviště, žádná dynamika
Další projekční klasika:

• exotické dřeviny, které v našich podmínkách dlouhodobě nefungují,
• stínomilné rostliny na plném slunci, suchomilné do mokra,
• velké stromy nacpané příliš blízko domu či plotu,
• výsadby bez ohledu na to, jak budou vypadat za 5–10 let.

Přitom základ je jednoduchý: znát místo, půdu, světové strany, vodu. A respektovat, jak se rostliny chovají v čase.

„Omalovánkové“ návrhy a vlnovka podle plotu
Zvláštní kapitolu tvoří projekty od lidí, kteří absolvovali víkendový kurz a začali navrhovat zahrady.
Typický postup: vezme se tužka a nakreslí se vlnovka podle plotu. Tím vznikne záhon. Do něj se nacpe směs jehličnanů, panašovaných keřů, modrých, žlutozelených, červeno-zelených kultivarů… Výsledek připomíná spíš malou botanickou kuriozitu než prostor, ve kterém se dá žít.
My se v AnimaHorti snažíme dělat opak:

• opírat kompozici o zelenou barvu a listnaté dřeviny,
• vytvářet jasnou kostru z vertikál (stromy, keře),
• pracovat s přírodním rázem,
• nedělat z zahrady katalog zahradních bizarností na kmínku.

Zahrada není ornament kolem plotu. Zahrada je obytný prostor.

Nekvalitní prováděcí dokumentace
Někdy je návrh krásný, ale neexistuje k němu použitelná prováděčka:

• chybí vytyčovací plán a kóty,
• nejsou řezy ani výšková řešení,
• detaily materiálových návazností jsou neproveditelné.

Realizátor pak stojí s pravítkem nad barevnou vizualizací a snaží se z ní vytahat čísla. A klient se diví, proč se všechno zpomaluje a prodražuje.
My říkáme dost často jednu věc:
„Nejsme v pozici, abychom opravovali projekt za někoho, komu jste zaplatili. Ten projekt měl být dotažený, než se dostal do fáze realizace.“

3. Chyby při realizaci: půda, terén, trávníky, výsadby, materiály
Utužená půda a převrstvené horizonty
Půda je základ. A právě s ní se zachází často nejhůř:

• těžká technika ji utlačí tak, že voda nevsakuje a kořeny neproniknou,
• podorniční vrstvy skončí nahoře, ornice někde metr a půl dole,
• místo modelace z podorní se přehazuje kvalitní vrchní vrstva pryč.

Správný postup je:

• narušit utužené vrstvy do hloubky,
• hrubé modelace dělat z podorničí,
• ornicí pokrývat až finální model,
• plochy následně odplevelit a připravit.

Trvalky v poli plevelů a „zabitý“ záhon textilií
Trvalkové záhony často selžou kvůli jediné věci: neodplevelené půdě.
Pýr, bršlice, přeslička, svlačec – jakmile v půdě zůstanou jejich oddenky, záhon se během 1–2 let promění v boj, který nejde vyhrát. Může být klidně z drahých trvalek, ale plevel to stejně všechno převezme.
Další zabiják: kombinace mulčovací textilie + silná vrstva hrubé kůry. Rostliny se v tom trápí, kořeny nemají živou půdu, kůra bere dusík a skrz textilii si stejně cestu najde ten nejodolnější plevel. Takové záhony jsou v podstatě odsouzené k předělání.

Trávníky v jílu
Založit trávník na těžké jílovité, nevylehčené půdě je recept na pár hezkých fotek a následné zklamání. První týdny je všechno krásně zelené, ale jakmile přijde léto nebo déletrvající déšť, ukáže se realita:

• trávník řídne,
• objevují se plísně,
• kořeny nejdou do hloubky.

Trávník je extrémně citlivý na strukturu podkladu. Bez úpravy půdy je to jen drahá iluze.

Materiály: plast do zahrady nepatří
Výběr materiálů je kapitola sám pro sebe. V zásadě se snažím klientům vysvětlit jednoduchou věc:
Co v přírodě přirozeně nestárne hezky, to do zahrady nepatří.
Levné barevné betonové dlažby, plastové obrubníky, dřevoplastové terasy, plastové imitace kamene – v prvních měsících možná působí „čistě“, ale časem zestárnou tak, že stahují dolů celou zahradu.
Přírodní kámen, kvalitní dřevo, štěrk, ocel – materiály, které mají vlastní životní cyklus a stárnou důstojně, zahradě naopak přidávají na charakteru.

Závlaha z hobby systémů
Závlaha je technologie. Pokud se dělá z hobby systému typu „všechno v jednom balíčku ze zahradního centra“, většinou to má podobný scénář:

• málo postřikovačů,
• nezalévané rohy a pásy,
• minimum možností oprav, protože díly se přestanou vyrábět.

Profesionální zahrada potřebuje profesionální závlahu – s plnohodnotným překryvem, rozumným plánováním a komponenty, které mají šanci žít déle než jedna sezóna.

4. Chyby v údržbě: když zahradu „vezme do ruky“ technická služba
Na závěr jedna velká kapitola: péče.
Zahrada není nikdy hotová. Je to živé dílo, které se vyvíjí. Rostliny se šíří, mizí, některé je potřeba přibrzdit, jiné naopak podpořit. V zahradě se objevují nálety, které někdy stojí za to podpořit, jindy odstranit.
Údržba není o tom „všechno jednou za čas ostříhat na jednu výšku“.
To je přesně to, co dělají různé technické služby – plotostřih, křovinořez, sekačka a všechno projedeme stejným způsobem.
Takový přístup:

• ničí charakter dřevin,
• bere zahradě strukturu a vrstevnatost,
• oslabuje keře i stromy,
• kompozici postupně rozbije.

Kvalitní péče je kreativní, odborný proces. Člověk, který se o zahradu stará, musí:

• vědět, kdy co a jak řezat,
• rozumět jednotlivým druhům,
• vnímat, jak se zahrada mění v čase,
• mít cit pro prostor i pro to, co si zahrada „žádá“.

Dobře navržená a založená zahrada má jeden velký bonus:
s věkem by měla být méně náročná na údržbu, ne naopak. Výsadby se zapojí, plevel nemá tolik prostoru, struktura se stabilizuje. Pak stačí jemné korekce, ne radikální zásahy každé dva roky motorovou pilou.
Když naopak po pár letech musíte „půl zahrady vymítit, protože z toho vyrostla džungle“, něco bylo špatně už na začátku – v projektu, realizaci nebo péči.

Jak se těmhle chybám vyhnout a co pro vás můžeme udělat?
Pokud jste dočetli až sem, pravděpodobně:

• už máte pozemek a řešíte, jak na zahradu,
• nebo máte zahradu, která nefunguje tak, jak jste si představovali,
• nebo v ruce držíte projekt a nejste si jistí, jestli je opravdu dobrý.

Co pro vás můžeme udělat my jako zahradníci a krajináři ze Zlínska:

• zapojit se včas – ideálně už ve fázi stavby domu, aby se správně nachystaly průchodky, terény a chránily stromy,
• podívat se na váš projekt a říct vám otevřeně, co je v něm reálně proveditelné a co může dělat problémy,
• navrhnout zahradu tak, aby byla krásná nejen první rok, ale i za 10–20 let,
• zahradu zrealizovat s důrazem na půdu, terén, kvalitní výsadbu a nadčasové materiály,
• převzít odbornou péči, nebo vám nastavit jasné principy údržby, pokud si ji chcete dělat sami.

Pokud máte pocit, že se ve vašem projektu, stavbě nebo zahradě děje něco z toho, o čem jsem psal výše, klidně mi napište.
Můžeme se podívat na situaci, projít si společně vaše možnosti a vymyslet, jak z vašeho pozemku udělat místo, kde vám bude dobře – ne jen další položku v seznamu starostí.